Září 2018

When your class sucks

2. září 2018 v 22:59 | casualgirl |  Diary
Jedna z mých kamarádek se pokusila o sebevraždu.
Jak moc musí být člověk zoufalý, aby udělal něco takového? Jak moc musí být zlomený? Jak moc bezradně se musí cítit? Jak moc se musí nenávidět?
A na kolik tomuhle člověku pomůže, když ho někdo zesměšňuje, pomlouvá, projevuje mu pohrdání a má neustálou tendeci řešit každé slovo, co řekne nebo každou věc, co udělá? Jak moc to tomuto člověku asi pomůže v cestě za sebeláskou?
Nechci tu tvrdit, že za to všechno mohli oni.
Nemohli.
Ale pravda je taková, že to rozhodně nezlepšili. A možná, možná to i začali.
Taky nechci tvrdit, že to dělali s tímhle úmyslem.
Nedělali.
Podle mně ne.
Nikdo přece nepomlouvá a nesměje se člověku s úmyslem ho zdeptat tak, aby skončil v Bohnicích. Anebo snad ano?
Nevím, tohle tvrdit nehodlám.
Ale měli by se nad tím sakra někdy zamyslet, ne? Copak jsem v té třídě byla celou tu dobu jen já?
A stejně...
Největší paradox na tom je, že jsem se je snažila, a pořád z nějakého důvodu snažím, omlouvat. Snažím se najít příčinu toho, proč mají takovou zhýralou potřebu nás už osmým rokem takhle bez přestání šikanovat.
Jsou to moji spolužáci, sakra.
A přece zase tak zajímavé životy nemáme. Tak proč nás řeší pořád dokola? A proč mě to pořád tak neuvěřitelně sere, vytáčí a rozesmutňuje?
Osmnáct let. Člověk tak nějak předpokládá, že v tomhle věku už by všichni měli mít dost rozumu na to, aby se k sobě chovali s respektem. Nebo přinejmenším ne jako prasata.
Omyl.
Uvědomují si někdy, jak moc ubohý je to, co dělají? Přemýšlí nad tím někdy tak jako já? Nebo už jsou tak zvyklí na to všechno, že nemají ani potřebu o tom přemýšlet. Bolí je to taky nebo ze sebe mají dobrý pocit? Chápou, že jejich slova mohou reálně ostatním lidem ublížit?
Kdybych věděla alespoň to...
A k nim se mám vrátit. Je mám zítra vidět.
Ne.
Děkuju.
Nepotřebuju.
A upřímně,
hlavně nechci.