Not so casual

28. února 2018 v 21:20 | casualgirl |  Diary
Taky si někdy připadáte, že jste úplně mimo? Úplně v jiné dimenzi, než všichni vaši vrstevníci? Věřte nebo ne, nejste v tom sami. A pokud si tak nikdy nepřipadáte, tak jsem taková asi jenom já, a v tom případě jsem já ta divná.
Například dneska. Znovu jsem si to uvědomila. Všichni plánují, kdy se znovu opijou. Kdy se půjdou zchlastat do němoty. Můj kamarád se dokonce i těší na kocovinu, nejlepší kamarádka plánuje s kým si dá brko. Dají dvě párty po sobě. Pařit, spát a pařit. Je jedno s kým, hlavně, aby měl chlast nebo trávu. Je jedno, kde, hlavně aby tam byl otvírák a zapalovač. Na co spát? Na co se spolu bavit? Na co vnímat, když nemusíte?
Nechápu logiku toho, jít někam, kde jste nikdy ani předtím nebyly, něco tam malou chvíli dělat a pak se zlít tak, že si další ráno nepamatujete ani svoje jméno, natož to, co jste dělali, kde jste byli, co jste řekli, nebo s kým jste byli včera večer. Na co?
Je to jedna velká přetvářka.
Jestli je to jediný způsob, jak v dnešní době někoho poznat, odmítám to. Nechci to.
Copak všichni chceme skončit jako moje kamarádka L., která se v 17ti vyspala s někým o 10 let starším po šílené jízdě v klubu s tím, že si o dva dny později nepamatovala, ani jak vypadal.
Co pořád všichni tak řeší?
Možná, že kdyby se k sobě všichni nechovali jako prasata, neměl by nikdo komplexy, které by musel léčit alkoholem neb drogama.
Hrajeme si na dospělé. Dospělí si zase hrajou na teenagery. Tak kde to jsme? Copak nikdo neumí přijmout to, kdo skutečně je? Copak nikdo neumí přijmout svou roli?
Všichni říkají, že pijí proto, že pak je jim všechno jedno. A je to pravda. Pak je ti jedno, jestli je ten, s kým se bavíš nepopulární, vysoký, tlustý, přitažlivý, nebo nějak trhlý. Nic neřešíš. Nikoho nehrotíš. Cítíš souznění. Pospolitost. Cítíš se uvolněně, protože tě nikdo nesoudí.
V normálním životě žijeme v hrozném napětí. Nedivím se, že to tolik lidí vyčerpává. Neustále vás někdo hodnotí. CO na sobě máte, co říkáte, jak vypadáte, jak jste bohatí, jak mluvíte, co jste udělali, co jíte, jakou máte barvu vlasů a náušnice, jestli jste očkovaní proti tetanu, kolik máte sourozenců, a tak dále. Ale do prdele...kolik problémů by bylo vyřešených, kdyby jsme si na nic nehráli, respektovali bychom se a nesoudili bychom se. Kdybychom mohli být sami sebou.
Vsadím se, že pak by se snadněji žilo a dýchalo.
Alespoň mě.
Ale třeba jsem divná...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama