Zlomené přátelství

10. září 2017 v 22:30 | casualgirl |  Diary
Kdo by neměl rád takhle krásně sychravé neděle? Ráno prší, dopoledne se nebe zvolna roztahuje, a když vyjdete ven, vaše plíce blahem plesají, protože dýcháte krásně čerstvý vzduch. Den jako stvořený pro to napravit, co se zlomilo. Zašít pár ran na srdci nějakou jehlou a nití od vietnamců.
A přesně to jsem se rozhodla dnes udělat.
Bylo hezké mít nejlepší kamarádku a bylo bolestivé jí ztratit, ale takové věci se v životě dějí, hádám. Pamatuji si, jak jsme tancovali ve světle pouliční lampy a do tmy křičely slova naší oblíbené písničky. Proč mi to teď připadá jako dávná minulost? Měly jsme se opravdu rády, ale odcizily jsme se. Ale, když jsem jí dnes viděla, zjistila jsem, že je stále skvělá. Že ví, co od života chce, že má úžasného přítele, že se vlasně ani tolik nezměnila, i když přitom naprosto a úplně.
Pokaždé, když se usmála, říkala jsem si "Je to pravý úsměv, nebo ho jen kvůli mě předstírá? Nudí se nebo jí baví se mnou být?" a vzápětí jsem posmutněla z vědomí, že už v ní neumím číst tak jako dřív.
Přátelé jsou totiž jako cizí jazyk. Když cizí jazyk dlouho neprocvičujete, taky ho zapomenete. Stejné je to s přáteli. Pokud se přestanete vídat, zapomenete, jak s nimi vlastně "komunikovat", zapomenete na jejich non-verbální komunikaci, zapomenete jejich oblíbená jídla a věci, zapomenete jejich jednotlivá gesta a zapomenete dokonce i rozeznávat falešný smích od toho pravého. A když se to pokusíte napravit lze to ať chcete nebo nechcete, jen jehlou od vietnamců.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama