Anorexia

15. září 2017 v 21:28 | casualgirl |  Poetry
Tuhle báseň jsem složila, když jsem se léčila z anorexie. Bylo to těžké období, hodně jsem se hádala s rodiči, uzavírala jsem se před kamarády a celý den nemyslela na nic jiného, než na to, abych náhodou nesnědla o sousto víc, než jsem si naplánovala. Ta nemoc mi sebrala něco přes rok. Až teď se o mě rodiče konečně přestávají bát a začínají mi znovu věřit... Tuhle nemoc bych nepřála nikomu.

Vždycky přijde nečekaně,
hladová po mě, celá vyhublá.
Kousne si a přidá ještě,
navzdory zdrojům celá vyhládlá.
Bere mi osobnost,
zakrývá tvář,
ničí mi nevinnost
působí pláč.
Nemám jí ráda,
chce u mě být,
leze mi do hlavy,
nedá mi klid.
Potichoučku šeptá mi,
spoustu slůvek do ucha.
ostré jsou jak růže trní,
těžké jako záclona.
Drží se pak v hlavě mé,
celé zvučné a znělé.
I když vlastně v reálu,
mají smyslu po málu.
Celou mojí rodinu ustavičně obtěžuje,
rozvrací a nadává, slovy ubližuje.
Nikdo rád jí nemá, přesto se mě drží,
chce si se mnou povídat, myšlenky mi střeží.
Učit mě lhát,
hlavně sama sobě,
lekce dává zadarmo,
ovládá mě hodně.
Říkám věci, které říkat nechci
drží mi pusu, nutí mi kecy.
Ošklivá je, paradoxně tlustá,
vypasená z toho, co mi bere z ústa.
Ráda navazuje nová přátelství,
a jak si jí k tělu pustíš,
uvrhneš se v neštěstí!
Slabost pro ty s depresí,
nikdy netajila,
Její úsměv zamrazí,
je v něm skryta síla.
Pohádku o kráse,
ráda lidem vypráví,
ve skutečnosti, ale
ošklivost jen přivádí.
Tolik lidí na světě,
přítelkyní jí nazývá,
i když kvůli ní jen
pomalinku umírá.
Nic víc, než láska,
nemůže tě zachránit,
musíš se milovat,
a smrti zabránit.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama