The truth about Anorexia

28. srpna 2017 v 23:52 | casualgirl |  Diary
Být anorektička není jednoduché. Čím lepší jste, tím víc vás to zevnitř rozežírá. Tím víc vám to bere to vaše staré já. Paradoxně ta nemoc nejí nic, než po kouskách vás. Křičíte, jste smutní, říkáte věci, které byste nikdy neřekli, že řeknete. A nemusí to nutně být jen lži typu "Já nemám hlad".
Celou dobu máte pocit, že ti, co vás nutí jíst, vás doslova "cpou" jen proto, že vám chtějí udělat špatně, chtějí, abyste byli tlustí a nelíbili se sami sobě. Myslíte si, že vám ve skutečnosti závidí. Hádáte se s nimi, odstrkujete je, i když jediné, co v tu chvíli po hádce často potřebujete je jen pevné teplé objetí a ujištění, že vás ti dotyční opravdu stále milují. Ale jak jim to máte vysvětlit? Snažíte se jim dát najevo, ať vás neobjímají a oni si myslí, že je to kvůli tomu, že je nemáte rádi, nebo že jste na ně naštvaní. Nechcete říct, že to je kvůli tomu, že vám vlastně pořád všude trčí kosti. Postupně se vám loupe kůže a co hůř, padají vám vlasy. Ty, které jste celý život tak opečovávali. Vaše zlatohnědá pýcha, koruna vašeho já. Řídne, tmavne, láme se.
Koukáte se na všechny ty odstrašující případy, a zatraceně moc si přejete nebýt takoví. Už se rozhodnete, že s tím něco chcete udělat, jste odhodlaní, ale při příští příležitosti? Radši utečete. Jste zbabělí, bojíte se přibírání víc, než dřív, když jste měli normální váhu.
Taky hodně často brečíte. Nejste silní. Bojíte se. A je vám skoro pořád děsná, příšerná, nesnesitelná zima. Klepete se téměř všude. Ruce už se vám neprokrvují vůbec.
Můžete na sobě pozorovat všechny obratle, všechna žebra a dokonce i pánev, vidíte na sobě vše a všechno vás bolí. Když děláte sklapovačky, cítíte dolní obratle a bolí Vás páteř.
Máte kruhy pod očima, které vypadají den ode dne jen hůř a hůř, zapadleji a postupně se kalí a šednou.
Taky trpíte na zácpu. Na záchod jdete asi tak jednou za čtyři dny.
A nemáte menstruaci. Nic. Až teď jako by vám docházelo, jak moc je důležitá. Z představ šťastné rodiny se třemi dětmi se vám vytvoří představa vyhublé sebe se sklenkou vody v prázdném bytě. Ztrhané a žalostně smutné v tichu prázdného domu.
Ruce máte pokryté šupinami, drolí se. Už nevíte, co máte říkat, když se další blízký Vašemu srdci zhrozí, co se to s Vámi stalo. Neumíte mu vysvětlit, že si to vlastně přejete.

Stát se anorektičkou je těžké, ale jakmile se jí jednou stanete, hledáte jen těžce cestu na zpátek.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nikki Allen Nikki Allen | Web | 29. srpna 2017 v 13:41 | Reagovat

Velmi zajímavě píšeš.
Dojalo mě to.
tyhle pocity chápu.

2 psychedelic psychedelic | Web | 29. srpna 2017 v 19:11 | Reagovat

Dalo by se říci že i já si prošla anorexii jen ne tak úplně . Ne že bych chtěla mermomocí zhubnout aspoň ne na začátku spíš jsem spadla do hodně těžkých depresí nějak ve třinácti letech z těžkých depresí jsem přestala jíst a mít pocit hladu . Bývala jsem malá baculata holčička,  ale pak přišel zvrat a já přestala jíst a mít pocit hladu.  Postupem let si moje tělo zvyklo že nemá příjem potravy a začala jsem zvracet žaludeční šťávy.  Postupem let ze mně byli jen kosti poražené kůží a ten pervitin tomu moc nepřidal.  Až teď po posledním pobytu v psychické léčebně se mi povedlo trochu pribrat na váze ale jen mi narostl pupek takže zase taková sláva to není a chci zpět svou váhu až teď si začínám připadat tlustá .

3 Casualgirl Casualgirl | Web | 30. srpna 2017 v 21:02 | Reagovat

[1]: Díky za pochvalu a přečtení ;) Naštěstí už mám tu nemoc celkem za sebou, nebo respektive tak za sebou, že mě už nemusí nikdo kontrolovat. Někdy mám stále takové ty "slabé chvilky", ale v zásadě jsem ok. Chtěla jsem tímhle článkem pomoct hlavně holkám, kterým hrozí, že by do toho mohly spadnout, aby viděly i tu odvrácenou stranu toho všeho. Zdá se mi, že o tom se nějak moc nemluví.

[2]: To je mi moc líto! Taky jsem vždycky bývala taková...statná řekněme. Nikdy jsem nebyla nijak tlustá, to rodiče hlídali, ale chutnalo mi jíst. A nikdy jsem nebyla žádné vyžle, a potom...v té době jsem taky prožívala takový jeden velký stres a tímhle způsobem jsem se asi odreagovala. Ale naštěstí jsem si vždycky uvědomovala, že něco není v pořádku. Přeji ti hodně síly s překonáním problémů (zdravotních i psychických). Nevzdávej se a pracuj na sebelásce! Určitě budeš úžasná osůbka!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama